Co tě přivedlo k profesi interim managera a jak ses do této role dostal?
Bylo to rozhodnutí, které dalo volný průběh podnikavé duši. Jako interim manager se ze zaměstnance staneš podnikatelem. S podnikavou duší se podle mě musíš narodit a buď tě zláká svět korporátů, kde uděláš kariéru, nebo se postavíš na vlastní nohy a jdeš na trh sám za sebe. Interim má vlastně jen svoje jméno, to je jeho logo.
Interim management často znamená rychlé přizpůsobení se novému prostředí a týmu. Jak se na nové projekty připravuješ?
Já s tím nemám moc problémů. Je to něco, na co jsem nastavený, a je to pro mě automatické. Spíše vnímám to, že je občas potřeba v tom přizpůsobování z mojí strany zpomalit. Přizpůsobení je o tom zapadnout, a mnoho lidí není na rychlý proces přizpůsobení nastaveno tak jako já. Jde tedy o to, abych já jako interim manažer pomohl okolí tu změnu zvládnout.
Která fáze projektů tě nejvíc naplňuje?
Je to takový ten zlom. Když nastoupím na projekt, jsou zadaná určitá témata. Ať už jde o kvalitu, dodávky, efektivitu výroby, nebo budování zákaznické důvěry… U každého z těch témat ale vždy nastane ten zlom, kdy se to zlepší. To je pak čirá radost.
Jak zvládáš stres a náročné situace během projektů?
Stres je pro mě hodně subjektivní záležitost. Každý na něj reaguje jinak a ten pocit se odvíjí od zkušeností a schopnosti se s ním vypořádat. Pro mě je klíčem k zvládání stresu akce. Když cítím tlak, snažím se nezůstat paralyzovaný, ale naopak začít jednat. Neodkládat, neodsunovat problémy – jednoduše se do toho pustit. Jakmile udělám první krok, i když je to něco malého, cítím, že mám věci pod kontrolou a stres se začne postupně rozplývat. Je to o tom nečekat, až mě situace převálcuje, ale jít jí aktivně naproti. Jakmile se člověk pustí do akce, i když jen maličkostí, začne vidět cestu dál a situace přestává vypadat neřešitelně. Myslím, že tenhle přístup je klíčový, ať už jde o práci, rozhodování, nebo řešení nečekaných problémů. Stačí začít – a ten tlak najednou není tak drtivý.
Co považuješ za klíčové vlastnosti úspěšného interim managera?
Dejme tomu, že je určitá forma odolnosti – jako interim managera by se vás nemělo jen tak něco dotknout. Potom určitě flexibilita ohledně lokality a času.
Jak se ve své práci neustále zlepšuješ?
Ročně mám příležitost poznat 1–2 firmy a každá z nich bývá nová. Stejně tak její procesy, systémy, témata k řešení i dynamika. To je za mě nejlepší záruka toho, že člověk nikdy nezakrní.
Jaký byl tvůj dosud nejnáročnější projekt?
Na jižní Moravě jsem měl projekt, kde bylo neskutečné množství aktivních automotive zákazníků a hromada různorodých výrobních procesů. Chvíli mi trvalo, než jsem se naučil kličkovat mezi všemi těmi dotazy, kdo je vlastně důležitější. Mercedes, nebo spíš BMW? Volvo, nebo radši Scania? Každý zákazník měl svoje priority a pořád bylo potřeba rychle rozhodovat, kdo má mít přednost.
Co tě na práci interim managera nejvíce baví a co je podle tebe na této roli nejnáročnější?
Člověk nikdy nemůže zakrnět. Ve fázi, kdy je projekt stabilizovaný a mohl bych si takzvaně hodit nohy na gauč, jdu do projektu nového a začínám od začátku. Chybí ta fáze stagnace, jsem neustále 100 % k dispozici. Líbí se mi mít tu zodpovědnost, tlak a neustálé napětí. A nejnáročnější část mojí profese? Čas. Každá firma chce, abych byl k dispozici pořád, proto si mě najali v první řadě.
Jakou radu bys dal lidem, kteří zvažují kariéru v interim managementu?
Na začátek je opět důležité říci, že se nejedná o kariéru, ale podnikání. Člověk je zodpovědný sám za sebe a za svou reputaci, na trh přichází se svým jménem. Trh v Česku je relativně malý a každý se zná s každým, je tedy třeba si jméno a reputaci hlídat. Pokud to tedy shrnu: držte si standard svého jména, je to to, co prodává. Zapomeňte slovo „kariéra,“ děláte to, co firma potřebuje, ne to, co se líbí vám. Firma si vás najímá, protože tu práci v daný čas někdo dělat nechce. Očekávají, že se tomu interim manažer odevzdá, je neustále k dispozici, a jakmile je jeho práce hotová, jde dál.
Ptala se Natálie